Oko do vesmíru

Vesmír je nekonečný a je v něm nekonečně mnoho zajímavých věcí...

Charakteristika

Spektrální třídy

Spektrum

Spektrum je záření rozložené na jednotlivé barvy podle vlnových délek. Nejjednodušší je sluneční spektrum, říkáme mu spojité pozadí nebo také kontinuum. To odpovídá zhruba křivkám podle Planckova vyzařovacího zákona. Spojité spektrum vzniká ve hvězdách ve stlačených plynech (plazmatu) a je přerušeno tmavými čarami. Jsou to tzv. Fraunhoferovy absorpční čáry. Ty vznikají při průchodu světla chladnějším a méně stlačeným plynem v atmosféře hvězdy. Atomy chladnějšího plynu pohlcují záření (jsou ionizovány) přicházející ze spodních teplejších vrstev. Děje se tak pouze na některých vlnových délkách podle toho z jakého plynu je atmosféra tvořena. Protože atomů je mnoho, projeví se to na spojitém pozadí tmavou čarou. Ta signalizuje přítomnost toho kterého prvku v atmosféře hvězdy.
Jestliže dochází k rekombinaci atomů (návrat do základního stavu), dochází také k  vyzáření fotonu určité vlnové délky, což se projeví jasnou emisní čárou. Emisní čáry se vyskytují na stejných místech spektra jako čáry absorpční.

Spektrální třídy

Rozdělení na spektrální třídy bylo navrženo na Harvardově universitě (Harvardská spektrální klasifikace) před více jak sto lety. Původně byly hvězdy rozděleny do osmi skupin podle typu spektra (O, B, ... M). Ve skutečnosti typ spektra závisí na povrchové teplotě hvězdy a tak spektrální třída vypovídá spíše o teplotě hvězdy než o jejím složení.

W

80 000 K

O

60 000 K

B

39 000 K

A

15 400 K

F

9 000 K

G

6 700 K

K

5 400 K

M

3 800 K

L

2 200 K

T

1 499 K

  • W:  Wolfovy-Rayetovy hvězdy jevící široké emisní čáry vodíku a helia.
  • O: Silné spojité spektrum, absorpční čáry ionizovaného helia. typický představitel: Hatysa, Meka, Menkib
  • B: Absorpční čáry neutrálního helia, Balmerovy série vodíku a ionizovaného kyslíku. typický představitel: Rigel, Spika
  • A: Silné čáry Balmerovy série vodíku. Objevují se čáry ionizovaného vápníku a čáry kovů. typický představitel: Sírius, Vega
  • F: Čáry Balmerovy série slábnou, zesilují se čáry ionizovaného vápníku a kovů. typický představitel: Procyon, Canopus
  • G: Velmi silné čáry ionizovaného vápníku, slabé čáry Balmerovy série, početné čáry kovů, zejména železa. typický představitel: Slunce, Capella
  • K: Silné čáry kovů, slabé absorpční pásy molekul. Hvězdy mají oranžovou barvu. typický představitel: Arktur, Aldebaran
  • M: Silné pásy molekul, zejména oxidu titanatého. Hvězdy mají červenou barvu. typický představitel: Antares, Betelgeuze
  • L: Chladní trpaslíci balancující na hranici udržení TN syntézy, maximum záření v IR, pásy molekul FeH, CrH, H2O, CO2.
  • T: Při teplotě pod 1499 K vzniká metan a ve spektru se objevují typické IR čáry metanu.

Posloupnost spektrálních tříd si můžete zapamatovat za pomoci anglické mnemotechnické pomůcky:  "Oh, Be A Fine Girl/Guy, Kiss My Lips" nebo českého ekvivalentu "Olda bude asi fňukat, Gustave, kup mu lízátko".

 

Typ spektra

Za označení třídy se přidává typ spektra:

  • f – široké emisní čáry vodíku v horkých hvězdách
    p – zvláštní, neobyčejné spektrum
    e – spektrum s emisními čarami
    n – rozmazané čáry ve spektru (mlhoviny, rotace)
    s – ostré čáry
    k – čáry mezihvězdného plynu
    m – čáry kovů
    v – proměnné spektrum
    pec – zvláštní, nepravidelné

 

Třída svítivosti

Před označení hvězdy se ještě přidává zkratka pro třídu svítivosti, která se používá k odlišení typu hvězd se stejnou povrchovou teplotou:

  • sd – podtrpaslík
    d – trpaslík
    wd – bílý trpaslík
    sg – podobr
    g – obr
    c – veleobr

 

Yerkesská klasifikace

Yerkesská klasifikace z roku 1943 udává také upravené třídy svítivosti:

Ia – nejjasnější nadobři (také veleobři)
Ib – méně jasní nadobři
II – jasní obři
III – normální obři
IV – podobři
V – hvězdy hlavní posloupnosti
VI – podtrpasličí hvězdy


Třídy I až V se dělí ještě na podtřídy:

a – jasná,
ab – normální,
b – slabá
Žádné komentáře
 
Těším se na další návštěvu... ;-)