Oko do vesmíru

Vesmír je nekonečný a je v něm nekonečně mnoho zajímavých věcí...

Vývoj a stadia

Obři a veleobři

Když hvězda hlavní posloupnosti s hmotností větší než 0,4 hmotnosti Slunce spotřebuje všechen vodík v centrální oblasti s dostatečně vysokou teplotou k jeho spalování, přestane taková hvězda s produkcí energie. V této chvíli ale hvězda spálila jenom přibližně 10% svých vodíkových zásob. Ve hvězdě vzniklo héliové jádro, které je obklopeno rozsáhlým vodíkovým obalem. Do dalšího stupně vývoje se pak opět zamotává starý známý člen - gravitace. Začne docházet k tomu, že tíže horních vrstev hvězdy přestala být vyvažována unikajícím zářením od středu hvězdy ( kde umlkly termonukleární reakce) a hvězda se tak začne opět smršťovat. Kontrakcí začne přeměňovat gravitační energii na tepelnou a zvyšovat teplotu v okolí centrálního héliového jádra.

V určitém okamžiku dosáhne teplota v okolí jádra kritické hodnoty a dojde zde k znovuzapálení termonukleární reakce v okolních vrstvách vodíku. Nejdříve nízkoenergetická přeměna vodíku na hélium začne růst natolik, že tlak záření převládne nad gravitačním hroucením horních vodíkových vrstev, které začnou být silou unikajícího záření odtlačovány směrem pryč od nadále se smršťujícího héliového jádra. Vnější pozorovatel pak vidí, kterak hvězda rychle zvětšuje svůj rozměr a zvyšuje i svojí svítivost. Vlivem rozpínání horních vrstev vodíku však dochází k tomu, že teplota horních vrstev začne klesat, což se projeví ve změně barvy hvězdy, kdy ze žluté se začne přeměňovat na typickou červenou (stává se tak rudým obrem).

Hvězdy v této fázi vývoje přecházejí na Hertzsprungově - Russelově diagramu z hlavní posloupnosti směrem doprava nahoru. Z průměrně hmotných hvězd se tak stávají červení obři a z velmi hmotných hvězd se pak stávají červení veleobři. Svítivost takovýchto veleobrů pak převyšuje svítivost našeho Slunce klidně i několikatisíckrát. Průměry největších veleobrů jsou asi 1 400x větší než je průměr naší hvězdičky - Slunce. Hustota plynu v oblakách obřích hvězd dosahuje hustoty vakua v pozemských laboratořích, což není moc veliká hustota :-). Za 5 miliard let zakončí podobně svůj život i naše Slunce, ze kterého se stane také rudý obr. V té době bude Slunce 1 000krát jasnější než je tomu dnes a asi 100x větší. Jeho povrch bude dosahovat až k oběžné dráze naší Země.

Samotná přeměna hvězdy hlavní posloupnosti na rudého obra je proces, který je na vesmírné poměry neobvykle krátkou záležitostí, která trvá přibližně okolo 100 miliónů let hvězdě o hmotnosti našeho Slunce. Dále platí pravidlo, že čím je hvězda hmotnější , tím kratší dobu na přeměnu v červeného obra potřebuje.

Typickým zástupcem rudého obra je například hvězda Betelgeuze v souhvězdí Orionu. Svítivostí se vyrovná přibližně 23 800 Sluncím. Hvězda je od nás vzdálena 652 světelných let a její průměr kolísá mezi 730 až 1 000 průměry naší hvězdy. Jméno hvězdy pochází z arabštiny a název v překladu znamená hrdinovo rameno.

Žádné komentáře
 
Těším se na další návštěvu... ;-)