Oko do vesmíru

Vesmír je nekonečný a je v něm nekonečně mnoho zajímavých věcí...

Vznik

Při pohledu na noční oblohu vypadají hvězdy jako stálé a neměnné svítící body. Ve skutečnosti tomu tak není. Stále vznikají nové hvězdy. Rodí se z rozsáhlých oblaků chladného plynu a prachu, zvaných mlhoviny.

Z prvopočátečních plynoprachých mlhovin se vyvíjejí nestabilitami prvotní shluky (globule), budoucí zárodky hvězd. Jeli velikost mlhoviny větší než udává tzv. Jeansovo kritérium, může se hroutit samovolně. Vždy je však třeba určitý počáteční impuls. Tím může být exploze blízké supernovy, přechod přes spirální ramena galaxie, elektromagnetické síly nebo prolínání dvou galaxií. Srážky galaxií jsou ve Vesmíru asi dost častým jevem, ale nepředstavujte si je jako nějaký bouřlivý jev. Rozměry hvězd jsou mnohonásobně menší než jejich vzdálenosti a tak přímá srážka dvou hvězd je naprosto výjimečná. Jde spíše o prolínání dvou galaxií doprovázené překotnou tvorbou hvězd z vhodných mlhovin.

Podmínky pro vznik skupiny hvězd v mezihvězdném oblaku jsou tyto: 

  1. Oblak musí být stlačován
  2. Oblak musí ztratit nadbytečnou tepelnou energii
  3. Oblak musí snížit rychlost své rotace

Gravitačním smršťováním se v centru uvolňuje tepelná energie. Roste tlak a teplota v nitru. Na tzv. Hyashiho linii se zastaví rychlé smršťování. V rovnováze je gradient tlaku plynu s gravitačními silami. Později stoupne teplota a tlak v nitru natolik, že se zapálí termonukleární reakce - narodí se hvězda. Typickým příkladem jsou hvězdy rodící se ve Velké mlhovině v Orionu M42 a v Orlí mlhovině M16.

Mezihvězdná oblaka jsou složena také z prachových částic, ty na sebe berou úlohu chladiče. Atomy, které se díky stlačování zahřívají, narážejí na prachové částice, kterým předají svou kinetickou energii. Prachové částice se zahřívají a tepelnou energii rychle vyzáří v infračerveném oboru (tomuto stádiu hvězdného vývoje říkáme protohvězda). Tato teorie byla potvrzena pozorováním asi 30 zdrojů infračerveného záření v oblastech formování hvězd.
V nitru protohvězdy vzrůstá hustota, teplota a tlak (adiabatickým dějem), tím se brzdí rychlost padání částic do jádra. Kontrakce probíhá pomaleji. Tento stav zůstává několik desítek milionů let (záleží na velikosti protohvězdy). V důsledku zvyšování teploty se okolo 2  000 K vypaří prachové částice.
raznov.mpeg, (907.11kB)
Je třeba nějaký podnět, aby se v mračnu plynů zažehly termojaderné reakce a mohly vznikat nové hvězdy. Tím podnětem může být např výbuch supernovy v blízkosti mračna.
 
Těším se na další návštěvu... ;-)