Oko do vesmíru

Vesmír je nekonečný a je v něm nekonečně mnoho zajímavých věcí...

Zánik

Supernovy

Hvězdy, které nashromáždí během svého života hmotnost větší než 9 hmotností Slunce, se vyhnou uhlíkovému výbuchu, jelikož plyn v jejich uhlíkových jádrech nedosáhne degenerovaného stavu a zároveň teplota je dostatečně vysoká k tomu, aby umožnila hoření uhlíku. Po vypálení uhlíku jako paliva pro jaderné reakce začnou hořet těžší prvky vzniklé jadernou syntézou, jako například hořčík a křemík. Začne docházet k tomu, že pokaždé, když palivo příslušného typu vyhoří, dojde ke kontrakci hvězdy a k následnému zapálení nové jaderné reakce z následujícím těžším prvkem a to nejprve v jeho jádře a následně i v obalových vrstvách. Tento koloběh pokračuje až do doby, než v jádře vznikne železo, které má velmi stabilní vlastnosti a to ty, že nevstupuje do termonukleárních reakcí.

Ve hvězdách, které mají železné jádro, pokračují gravitační kontrakce velmi rychlým tempem. Jádro se zahřívá kontrakcí a pohlcováním záření z termonukleárních reakcí, které probíhají ve vrstvách nad ním. V průběhu několika málo minut stoupne teplota v jádře až na neuvěřitelný bilión ˚C  a i tlak dosahuje neuvěřitelných hodnot v podobě miliónu tun na cm2. Za těchto podmínek je jádro jeden obrovský kus degenerovaného plynu, kde jsou jádra látky natlačené vedle sebe a tak se centrální oblasti hvězdy nemůžou dále zmenšovat vlivem gravitace a hvězda pak zakončuje svůj život jako supernova II typu. Během exploze supernovy dojde k uvolnění obrovského množství energie, která je srovnatelná s energií stovek miliard Sluncí.

I přes značné úspěchy v poznávání života hvězd nemáme do dnešního dne jistotu, proč supernovy vybuchují. Samozřejmě existuje teorie, která předpokládajá, že explozi hvězdy může způsobit nekontrolovaná termonukleární reakce neshořelého paliva v degenerovaném stavu, které z vyšších vrstev hvězdy dopadne do centrální oblasti. Ať už jsou příčiny přeměny hvězdy na supernovu jakékoliv, svítivost supernovy je obrovská. Svou jasnost zvětší ž o20 a více magnitud. Celková uvolněná energie se pohybuje řádově okolo 1044 J. Během exploze jsou horní vrstvy doslova rozmetány do okolí obrovskou rychlostí (dosahující od 15 000 až 20 000 km/s), kterou se pak vzdalují od středu hvězdy. Jasnost supernovy vzrůstá v prvních dnech po explozi, když vyvržená oblaka plynu zvětšují svou plochu a tím i vyzářenou energií. Následně pak ale dochází ke chladnutí oblaku a ke zmenšování jeho hustoty, což má za následek i pokles svítivosti, což postupem času vyústí v to, že nám supernova zmizí z dohledu.

Předpokládá se, že v naší Galaxii explodují 2 až 3 supernovy za dobu 100 let. Podle starých záznamů z Číny, Japonska, Arábie a Evropy bylo od počátku našeho křesťanského letopočtu pozorováno přibližně 7 supernov. Část výbuchů supernov v odlehlejších částech Galaxie nejsme díky absorpci světla mezihvězdným prostorem schopni pozorovat.

Žádné komentáře
 
Těším se na další návštěvu... ;-)