Oko do vesmíru

Vesmír je nekonečný a je v něm nekonečně mnoho zajímavých věcí...

Mars

Mars, známý jako Rudá planeta, je v pořadí čtvrtým tělesem Sluneční soustavy. Ze Země se Mars jeví jako jasný načervenalý objekt, který patří mezi nejjasnější tělesa na obloze. Jeho význačnost spočívá v tom, že v minulosti, ale i dnes lidé spojují tuto planetu s mimozemsko formou života. Nedávné výzkumy (1996) meteoritu z povrchu Marsu, nalezeného v Antarktidě, připouštěli existenci života na Marsu před 3,8 miliardami let. Další podrobné průzkumy tohoto meteoritu tuto domněnku nepotvrdily. Ani s dnešními poznatky ze sond nemůžeme tuto otázku zcela potvrdit ani vyvrátit. Rozpětí teplot, které dnes na Marsu panují (zima ne větší než na Antarktidě, s teplotou -130°C až +17°C, nad nulu vystupují jen velmi zřídka), by bylo snesitelné pro některé primitivní formy života, žijící na Zemi. Mars má dva měsíce (dále v této kategorii).

Svůj červený povrch získala planeta díky svým rozsáhlým pouštím oxidu železa, proto můžeme říci, že je planeta "zrezlá". Díky své barvě také získala jméno (Mars - podle boha válek). Při bouřích, které jsou na Marsu velmi časté, se zvedá červený prach do atmosféry a rozprašuje se po celém povrchu planety. Na Marsu se také nalézá největší sopka Sluneční soustavy - Olympus Mons. Tyčí se do výše 24 km nad povrchem planety, 550 km široká, kráter o průměru 72 km. Charakteristické pro Mars jsou systémy kaňonů, způsobené pohybem kůry.

Atmosféra planety Mars je zcela odlišná od atmosféry naší Země. Je složena zejména z oxidu uhličitého (95%) s malým množstvím ostatních plynů. Atmosféra na Marsu obsahuje pouze jednu tisícinu vody v porovnání se Zemí, přesto toto množství je schopné zkondenzovat a vytvořit oblačnost, která se vznáší vysoko v atmosféře nebo víří okolo svahů ohromných sopek. V údolích se mohou v časných ranních hodinách utvářet místa s mlhou. V místech, kde se vyskytoval přistávací modul sony Viking, se každou zimu objevila tenká vrstva zmrzlé vody. Je zřejmé, že v minulosti mohla hustá atmosféra planety umožňovat proudění vody na povrchu tak, jak pozorujeme na Zemi. To, že kdysi byly na planetě velké řeky naznačují věrohodně vypadající soutěsky, pobřeží, koryta řek a různé ostrovy. Jak tedy Mars ztratil svoji atmosféru? Možných vysvětlení je několik: ztráta magnetického pole, zmírnění sopečné činnosti, únik částic z atmosféry nebo srážka planety s kosmickým tělesem. Mars by se mohl stát v budoucnosti druhým tělesem po Měsíci, na které člověk osobně vstoupí.

Posledni komentare
04.12.2007 14:32:12: smiley${1}smiley${1}smiley${1}
03.10.2007 18:45:52: smiley${1}
09.09.2007 07:46:51: www.fero.7x.cz
25.08.2007 23:06:51:
Základní data o Marsu

Hmotnost

6,4×1023 kg

Průměr

6794 km × 6751 km

Hustota

3930 kg m−3

Povrchová teplota

–130oC až +17oC

Povrchový tlak

590 Pa až 1400 Pa

Sklon rotační osy

24°

Doba otočení kolem osy

24h 39min

Doba oběhu kolem Slunce

687 poz. dní

Vzdálenost od Slunce

(207 až 249)×106 km

Průměrná oběžná rychlost

24 km/s

Excentricita dráhy

0,093

Inklinace dráhy

1°05'59,28"

Gravitační zrychlení

3,725 ms-2

Úniková rychlost

5,024 ms-1

Počet měsíců

2

Rozměry Phobose

22×19 km

Rozměry Deimose

15×12×11 km

Myšlenka mimozemského života a snaha o poznání pravdy přivedla americké vědce již v roce 1975 k vyslání dvou kosmických sond (Viking 1 a Viking 2) na Mars. Kamery sond nenalezly stopy rostlin ani živočichů, z povrchových vzorků byla přímo na místě proveden achemická analýza, která existenci života nepotvrdila ni nevyvrátila. V roce 1996 na Marsu přistála sonda Mars Pathfinder, která podrobně prozkoumala bezprostřední okolí přistání (vozítko Sojourner) Marsu. V roce 1997 k Marsu přilétla sonda Mars Global Surveyvor (MGS), která provádí podrobný průzkum celé planety (z oběžné dráhy provádí mapování povrchu pomocí kamer, radaru a laseru). Starty dalších sond se připravují.

1605 - Johannes Kepler dokazuje eliptickou dráhu Marsu se Sluncem v jednom ohnisku.

1656 - Zjištěna doba otáčení, asi 24 hodin.

1877 - Objev Phobose a Deimose.

1900 - Astronom Lowel poprvé hovoří o existenci "Marťanů".

1965 - Mariner 4 posílá od Marsu 21 fotografií ukazujících krátery, ale žádné stopy kanálů.

1971 - Mariner 9 posílá 7329 snímků Marsu.

1976 - 3.7. přistává Viking 2, 20.7. Viking 1. Obě sondy mapují většinu planety, nenacházejí stopy života a posílají první fotografie povrchu.

1996 - 4.7. přistává Mars Pathfinder. Podrobný průzkum vozítko Sojourner.

1997 - 11.9. přílet MGS k Marsu. Podrobný průzkum s vysokou rozlišovací schopností.

Mars má dva malé měsíce - Phobos (Strach) a Deimos (Hrůza). Byly to pravděpodobně dříve planetky, jež Mars zachytil svou gravitací. Je těžké pozorovat je i velkým dalekohledem, protože mají průměr jen 16 a 23 km, a jde o nepravidelná skaliska posetá krátery. 

Vytváření některých skalních a terénních útvarů na povrchu Marsu, jejichž vznik byl dosud přičítán působení významného množství vody, je možná důsledkem sopečných erupcí nebo dopadu meteoritu. Tvrdí to američtí vědci, kteří tak zpochybňují hypotézy o dřívější přítomnosti významného množství vody na rudé planetě, a tedy i o existenci podmínek vhodných pro vznik života.

Vědci Thomas McCollom a Brian Hynek z Coloradské univerzity v Boulderu se domnívají, že útvary a usazeniny nacházející se v oblasti Marsu zvané Meridiani Planum mohly být vytvořeny vulkanickým popílkem, později narušeným malým množstvím kyselé vody a dioxidem síry ze sopečného plynu.
     Paul Knauth z Arizonské státní univerzity v Tempe vyvozuje, že vrstvy usazenin, jaké na Marsu zjistil robot Opportunity, mohou být důsledkem staršího dopadu meteoritu na povrch planety. Také tato hypotéza tak nepočítá s existencí významnějšího množství vody na Marsu.

     Podle první hypotézy - vulkanické - rozpad skal "nevyžadoval přítomnost vody v kapalné podobě ani klimatické podmínky výrazněji odlišné od současných. To potvrzuje dlouhodobou, ne-li trvalou existenci podmínek, které nebyly příznivé vzniku jakékoli formy života.

     Knauth naproti tomu dovozuje, že vytvoření vrstev usazenin nevyžadovalo existenci vody v podobě velkých jezer nebo oceánů, jak je známe z pozemských podmínek. Může podle něj jít o usazeniny úlomků skalní drti, solí, síry a ledu tvořeného jinými látkami než vodou, které vznikly při dopadu meteoritu. "Pokud usazeniny skutečně takto vznikly, měla by být znovu přezkoumána snaha najít stopy bývalého života na Marsu," dodává.

(22.12.2005)

Evropská sonda Mars Express s pomocí speciálního radaru zjistila, že i v hloubce více než jednoho kilometru půda planety Mars ukrývá led.

Hlubinnou půdu planety Mars tvoří písek, který je ledem o teplotě minus 33 stupňů Celsia "spečen" na beton, napsal v americkém vědeckém časopise Science Giovanni Picardi z Římské univerzity. Led v okolí severního pólu Marsu podle vědců obsahuje jen dvě procenta "nečistot".

     Sonda Evropské vesmírné agentury (ESA) objevy učinila díky radaru Marsis (Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionospheric Sounding) z výšky 250 až 800 kilometrů nad povrchem rudé planety. 

     Jiné výzkumy sondy údajně znovu naznačily, že Mars byl v době svého "mládí" před čtyřmi miliardami let částečně pokryt vodou v kapalném stavu. 
     K podobným závěrům už směřovaly údaje získané různými sondami v minulosti. Mnoho vědců spojuje přítomnost vody na Marsu s nadějemi, že tu kdysi mohl být život, a doufají v objevení fosílií mikroorganismů.

      Vědci zároveň s pomocí radaru objevili u rovníku planety již zasypaný kráter, který zřejmě vznikl dopadem obrovského meteoritu. Zóna dopadu má v průměru 250 kilometrů.
      Intenzita odrazu údajně nahrává tomu, že v kráteru se stále nachází led z doby, kdy v kráteru byla voda v kapalném stavu. "Pokud tam voda uvízla, může tam být i po miliardách let," řekl Jeff Plaut z vědeckého týmu amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA).

(4.12.2005)

Americká geoložka Mary Bourkeová z institutu planetologie v arizonském Tusconu tvrdí, že zásoby zmrzlé vody jsou na planetě Mars ukryty v obrovských písčitých dunách.

Jedním takovým místem je v kráteru Kaiser na jižní polokouli Marsu duna vysoká 475 metrů a široká 6,5 kilometru. Podle geoložky jde možná o největší dunu v celé sluneční soustavě.
     Duny na Marsu mají některé rysy podobné s těmi pozemskými. Mají ale jen málo společného s pouštními dunami na Sahaře, které se neustále přesýpají. Vykazují ale mnohé podobnosti s ledovými dunami na Antarktidě. Sonda Mars Reconnaissance Orbiter totiž dodala fotografie, na nichž povrchové pukliny, výčnělky, strmé svahy a převisy připomínají krajinu věčného ledu na jižním pólu Země. 

     Bourkeová před kolegy na vědeckém kongresu v irském Dublinu prohlásila: "máme důvod se domnívat, že v písčitých dunách Marsu je něco, čím jsou slepeny. Já tvrdím, že to má na svědomí voda," naznačila vědkyně. Gigantické duny se podle ní na rudé planetě utvořily teprve před 100.000 lety. Tehdy údajně na Marsu možná naposledy sněžilo.

      Geoložka se domnívá, že led tvoří až polovinu masy obřích dun na rudé planetě. To však podle ní neznamená, že na sousední planetě je více vody, než se obecně předpokládá. Důkazy o přítomnosti vody na Marsu už díky sondám přinesly průzkumy marsovské půdy. Četné kanály a zvrásněný reliéf navíc dávají tušit, že voda na Marsu kdysi měla svá řečiště.

(7.9.2005)

Na Marsu v posledních zhruba čtyřech miliardách let prakticky neustále panoval mráz. Na Marsu tak nejspíš nikdy nebylo dostatečně teplé a vlhké prostředí, které by umožnilo vznik života.

Vědci, analizovali složení dvou meteoritů, které spadly na Zemi z Marsu. Zkoumali maximální teploty, kterým byly horniny z meteoritů vystaveny a tvrdí, že neexistují důkazy, že na Marsu bylo někdy nějak výrazně teplo. V současné době teploty u rovníku dosahují -55 stupňů Celsia.
     Výzkum byl založen na studiu dvou ze sedmi meteoritů, které na Zemi spadly z Marsu (byly objeveny v Egyptě). Jeden ze zkoumaných meteoritů Mars opustil asi před jedenácti milióny let. Během doby, kterou byl na planetě, podle vědců nebyl víc než 3,5 miliardy let vystaven teplotám vyšším než bod mrazu. 
     Výzkum podle vědců ukazuje, že na planetě Mars nebyly po dobu čtyř miliard let velké oblasti s volnou stojatou vodou. Útvary, které se zdají být vzniklé činností vody, prý proto musely vzniknout v krátkých časových úsecích.

(25.8.2005)

1  
2  
 
Těším se na další návštěvu... ;-)