Oko do vesmíru

Vesmír je nekonečný a je v něm nekonečně mnoho zajímavých věcí...

Saturn

Saturn, v pořadí 6. planeta od Slunce, je zároveň druhou největší ve Slenční soustavě. Je charakteristická svým dobře viditelným prstencem, který můžeme pozorovat i menšími dalekohledy. Od Slunce je desetkrát dále než Země a proto je jeho teplota velmi nízká (-150°C). Průměrná hustota planety je nejnižší z celé Sluneční soustavy, dokonce nižší než hustota vody (na vodě by plaval). Saturn patří k obřím planetám Sluneční soustavy. Oběhne Slunce za 30 pozemských let, ale kolem vlastní osy se otočí za pouhých 10 hodin. Tato rychlý diferenciální rotace způsobuje obdobně jako Jupiter způsobuje obdobně jako na Jupiteru vznik pásů. V atmosféře jsou někdy pozorovány velké žluté či bílé skvrny (Velká bílá skvrna - 1990). Atmosféra je tvořen apřevážně vodíkem a heliem, s oblaky čpavku. V nitru se zřejmě nachází malé jádro z křemičitanů železa obklopené kovovým vodíkem. Vítr v atmosféře dosahuje rychlosti až 1800 km/h. Magnetické pole je slabší než u Jupitera, má dipólový charakter s osou téměř rovnoběžnou s rotační osou.

Vědci se domnívají, že kdysi kolem planety letělo těleso. Gravitace Saturnu jej rozdrtila a kamenné a ledové části začaly obíhat kolem planety a vytvořily prstenec. Tyto prstence tvořené drobnými částicemi jsou patrně ledem obalené kousky hornin o velikosti od několika centimetrů po desítky metrů. Ze Země se jeví, že se skládá ze třech částí, ale kosmická sonda Voyager 1 v roce 1985 objevila, že je tovřen tisíci uzounkými prstýnky. Přestože prstence jsou široké několik desítek tisíc km, jejich tloušťka je jen pár desítek metrů. V prstenci B byly nalezeny radiální struktury (loukotě). Prstenec F je složen z několika propletených prstenců, gravitačně ovlivňovaných tzv. "pastýřskými" měsíci. Předpokládáme, že planetární prstence vznikly roztrháním některých měsíců dopadem komet a meteoroidů nebo slapovými silami mateřské planety. Čím blíže je měsíc k planetě, tím větší je rozdíl gravitačního působení na přivrácenou a odvrácenou stranu měsíce. Po překročení určité vzdálenosti rozdíl sil běžnou horninu roztrhá.

Posledni komentare
22.04.2008 22:54:41: http://shelbydap.wgz.cz Fun vírusy ............ WVW (Worm Virus Web) ...:::By Shelby:::...smiley...
18.04.2008 15:49:35: jo de to je docela dobre!!!
08.04.2008 17:02:09: co vsetci mate proti tomu? vsak je to dobre!smiley${1}
07.04.2008 16:13:11: mas to uplně blbě
Základní data o Saturnu

Hmotnost

5,68×1026 kg

Průměr

120 420 km

Hustota

710 kg m−3

Povrchová teplota (svrchní oblačná vrstva)

– 150 °C

Doba otočení kolem osy

10 hodin 32 minut

Doba oběhu kolem Slunce

29,46 roku

Průměrná vzdálenost od Slunce

1427×106 km

Průměrná oběžná rychlost

9,65 km/s

Počet měsíců

30

1610 - Galileo poprvé pozoruje Saturn

1655 - Christian Huygens objevuje Titan a o rok později Saturnův prstenec

1675 - Objev Cassiniho dělení prstenců

1979 - Průlet sondy Pioneer 11

1980 - Voyager 1 fotografuje Saturn a Titan

1981 - Přílet Voyageru 2

1989 - Objev chaotické rotace Hyperionu

1990 - Pozorování planety Hubblovým kosmickým dalekohledem

2000 - 2003 - Objev 13 malých měsíců s nepravidelnými drahami (2,2 m dalekohled ESO a 3,5 m dalekohled na Mauna Kea)

Saturn má velmi bohatou soustavu měsíců (30). Osm nejmenších má zcela nepravidelný tvar. Měsíc Phoebe obíhá planetu v opačném směru (retrográdně) a je pravděpodobně zachyceným asteroidem. Mimas se vyznačuje obrovským kráterem Herschel, který zřejmě vznikl po srážce s kometou nebo planetkou, jenž málem tento malý měsíc roztrhla. Největší ze Saturnových družic je Titan. Titan se od všech měsíců planet zcela liší a to tím, že má jako jediný atmosféru tvořenou hlavně dusíkem a podobá se nehostinné atmosféře Venuše, avšak zde nepanují obrovské teploty, nýbrž arktické zimy. To je jedním z důvodů, proč se na tomto měsíci nalézá metan ve formě kapaliny, a ne ve formě plynu. Povrch tohoto měsíce zakrývají "moře" kapalného metanu. Na měsíci Enceladus buď probíhá nebo probíhala v nedávné minulosti tektonická činnost. O jeho geologické aktivitě svědčí světlé zabarvení s různými kaňony a průrvami.

Posledni komentare
15.11.2007 19:52:58: smiley${1}
15.11.2007 19:52:43: smileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmiley[12][12][12][12][12]...
15.11.2007 19:52:32: smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}
15.11.2007 19:52:19: smileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmiley[12][12][12][12][12]...
Saturnovy měsíce (31)

Jméno

Průměr

Vzdálenost

Pan (1990)

19 km

133 600 km

Atlas (1980)

40×20 km

137 670 km

Prometheus (1980)

140×100×80 km

139 353 km

Pandora (1980)

110×90×80 km

141 700 km

Epimetheus (1980)

140×120×100 km

151 472 km

Janus (1966)

220×200×160 km

151 422 km

Mimas (1789)

392 km

185 520 km

Enceladus (1789)

520 km

238 020 km

Calypso (1980)

34×22×22 km

294 660 km

Telesto (1980)

34×28×26 km

294 660 km

Tethys (1684)

1 060 km

294 660 km

Dione (1684)

1 120 km

377 400 km

Helene (1980)

36×32×30 km

377 400 km

Rhea (1672)

1 530 km

527 040 km

Titan (1655)

5 150 km

1 221 860 km

Hyperion (1848)

410×260×220 km

1 481 000 km

Iapetus (1671)

1 460 km

3 560 830 km

S/2000 S5 (2000)

17 km

11 365 000 km 

S/2000 S6 (2000)

14 km

11 440 000 km 

Phoebe (1898)

220 km

12 952 000 km

S/2000 S2 (2000)

25 km

15 199 000 km 

S/2000 S8 (2000)

8 km

15 645 000 km 

S/2000 S11 (2000)

30 km

16 392 000 km 

S/2000 S10 (2000)

10 km

17 611 000 km 

S/2000 S3 (2000)

45 km

18 160 000 km 

S/2000 S4 (2000)

16 km

18 239 000 km 

S/2000 S9 (2000)

7 km

18 709 000 km 

S/2003 S1 (2003)

8 km

18 719 000 km 

S/2000 S12 (2000)

7 km

19 470 000 km 

S/2000 S7 (2000)

7 km

20 470 000 km 

S/2000 S1 (2000)

20 km

23 096 000 km 

Rotace Titanu v infračerveném světle.gif, (2.49MB)
Zelené plochy jsou dosud nezmapovaná místa.
Obrovskou bouři doprovázenou blesky zaznamenali američtí astronomové na planetě Saturn. Blesky na planetě byly více než tisíckrát silnější než blesky na Zemi.

Vědci z Iowské univerzity s pomocí přístrojů na palubě mezinárodní sondy Cassini bouři poprvé zaznamenali 23. ledna. "Je jasné, že jde o nejsilnější bleskovou aktivitu, jakou jsme zaznamenali s pomocí sondy Cassini od jejího příletu k Saturnu," řekl astronom Donald Gurnett.

     Vědci od prvního pozorování bouře zaznamenali 35 za sebou jdoucích bouřkových událostí, z nichž každá trvala nejméně deset hodin.

      Astronomům není jasné, jak blesky na Saturnu vznikají, ale domnívají se, že to souvisí s jeho horkým nitrem. Experti doufají, že více informací získají během dalšího průletu sondy kolem Saturnu v následujících týdnech.

Sonda Cassini odstartovala v roce 1997 a na oběžné dráze kolem Saturnu je již zhruba rok a půl.  

(15.2.2006)

Pozemské horniny odmrštěné do vesmíru při dopadech asteroidů na naši planetu v minulosti mohly doletět až na Titan (měsíc planety Saturn) a přinést tam život.

     Experti se domnívají, že dopad asteroidu na Zemi, který vyhubil dinosaury, mohl vymrštit dostatek materiálu, z něhož se některé úlomky dostaly až na vzdálené měsíce jako Titan. Pozemské mikroorganismy přítomné v pozemských meteoritech pak mohly na Titanu "zasít život".

     Aby se dostaly pozemské úlomky z atmosféry Země do kosmu, je zapotřebí dopadu asteroidu nebo komety o velikost deset až 50 kilometrů. Takových je v geologické historii registrováno jen málo.
     Jedním z nich je náraz asteroidu před 65 miliony let, který vytvořil kráter o šířce mezi 160 a 240 kilometry na území dnešního poloostrova Yucatán v Mexiku.
     Brett Gladman z univerzity v kanadském Vancouveru se svými kolegy vypočetl, že při takovémto nárazu se ze Země odštěpilo asi 600 milionů fragmentů, které se dostaly na oběžnou dráhu kolem Slunce. Některé z nich měly únikovou rychlost takovou, že zhruba za milion let mohly doletět na Jupiter či Saturn.
     Na základě počítačového modelu kanadští vědci demonstrovali chování těchto částic po jejich vstupu na oběžnou dráhu. Z něj vypočítali očekávané množství úlomků, které se mohlo dostat na měsíce Jupiteru a Saturnu.

     Hlavní cíle, které označili, Saturnův měsíc Titan a Jupiterův měsíc Europa, jsou předmětem zvýšeného zájmu astrobiologů, kteří studují obyvatelnost jiných vesmírných těles. Titan oplývá bohatstvím organických sloučenin, které poskytují potenciální zdroj pro primitivní životní formy. Europa je podle předpokladů domovem oceánu, který se ukrývá pod tlustou vrstvou ledu.

     Gladmanův tým spočetl, že asi 20 pozemských kamenů takto mohlo doletět na Titan. Do horní atmosféry tohoto měsíce by vstoupily rychlostí deset až 15 kilometrů za sekundu. Tuto rychlost cestou k povrchu Titanu by mikroorganismy prý mohly přežít, otázkou podle některých odborníků nicméně zůstává, jak by se dokázaly vyrovnat s mrazivými teplotami Titanu, jež se podle vědců pohybují kolem minus 180 stupňů Celsia.
     Do ledového měsíce Europa mohlo narazit dokonce asi 100 pozemských meteoritů. Přitažlivost Jupiteru by ale zvýšila jejich rychlost tak, že by se do povrchu měsíce vřítily průměrnou rychlostí 25 kilometrů za sekundu, v případě některých až 40 kilometrů za sekundu. Přežití aminokyselin při takovémto nárazu označil Gladman za nepravděpodobné.

     Měsíc Titan zkoumala nedávno evropská sonda Huygens, která na jeho povrchu přistála v lednu loňského roku. Na základě získaných údajů vědci uvedli, že Titan se v mnoha ohledech podobá Zemi, ale život je tam nepravděpodobný.
     Fyzikální a chemické zákony jsou na Titanu stejné jako na Zemi, hustá atmosféra však se skládá především z dusíku a metanu a postrádá kyslík. Vzhledem ke zmíněné teplotě na povrchu a silným větrům by podle expertů bylo nejlepším místem pro život na Titanu jeho nitro.

(20.3.2006)

1  
2  
 
Těším se na další návštěvu... ;-)