Oko do vesmíru

Vesmír je nekonečný a je v něm nekonečně mnoho zajímavých věcí...

Slunce

Slunce

Slunce patří mezi jednu ze stamiliard hvězd naší Galaxie a nachází se ve středu Sluneční soustavy. Hvězdy se podle své teploty, a tedy i barvy dělí do skupin, které nazýváme spektrální třídy. Slunce patří do spektrální třídy G2.  Vzniklo před 4,6 miliardami let a bude svítit ještě přibližně 7 miliard let. Je průměrnou hvězdou hlavní posloupnosti a ani jeho poloha v naší Galaxii není nijak výjimečná. Leží asi v 1/3 průměru disku Galaxie (cca 30 000 světelných let od jejího středu). Jeho průměr je 1 384 640 km (uvádí se také 1 392 000), což je asi 109x více než průměr Země. Celé sluneční těleso rotuje, avšak vzhledem k jeho plynnému charakteru je rotace rovníkových vrstev rychlejší než rotace pólů. Kolem své osy se otočí za 25 - 35 dní (25 dní na rovníku; 36 dní na pólech). Hustota sluneční hmoty je v centru velmi vysoká (až desetinásobek hustoty olova - 130 g/cm3) a směrem k povrchu klesá až na 0,001g/cm3. V průměru je však Slunce jen o něco hustší než voda. Průměrná hustota je 1410 kg/m3. To jej činí nejtěžším tělesem Sluneční soustavy a ve skutečnosti tvoří Slunce více jak 99% celé hmotnosti Sluneční soustavy. Tím je přibližně 330 000x hmotnější než Země.

Stejně jako ostatní hvězdy je Slunce obrovská koule tvořená především vodíkem, v menší míře heliem a stopovým množstvím dalších prvků. Jeho jádro je energetickým zdrojem celé Sluneční soustavy. Má hustotu stokrát větší než voda a teplotu 15 milionů Kelvinů. V tomto dokonalém reaktoru probíhají desítky reakcí, jejichž důsledkem je přeměna vodíku na helium za současného uvolňování energie v podobě fotonů. Jádro obklopuje Vrstva v zářivé rovnováze, široká 500 000km. Touto oblastí putují fotony z jádra k povrchu přibližně 100 000 let. Zdánlivě pomalý pohyb fotonů je způsoben jejich pohlcováním hmotou a znovu vyzářením v náhodném směru. V Konvektivní zóně proudí proudy horké sluneční hmoty vzhůru a po vyzáření části energie klesá chladnější hmota zpět do hlubin Slunce. Šířka tohoto pásma je asi 200 000km. Povrch Slunce zvaný fotosféra má teplotu asi 5 700 K. Není pevný jako například povrch Země. Je to zhruba 400 km silná vrstva plynů. Je pro něj charakteristická tzv. granulace - vrcholky vzestupných a sestupných proudů z Konvektivní zóny. Typickými útvary ve fotosféře jsou sluneční skvrny. Z fotosféry jsou také vyvrhovány protuberance - oblaka plazmatu ovládána magnetickými poli. Chromosféra je relativně tenká a řídká vrstva těsně přiléhající k fotosféře. Teplota chromosféry roste směrem od Slunce (od 4 500 K do 100 000 K). Je to pravděpodobně způsobeno rozpadem různých typů nestabilit plazmatu, které chromosféru ohřívají. Typickými útvary chromosféry jsou např. chromosférické erupce - náhlá zjasnění v chromosféře. Oblast nad chromosférou nazýváme koróna. Je to jakási řídká horní atmosféra Slunce, která nemá ostré hranice a zasahuje hluboko do Sluneční soustavy. Teplota koróny v blízkosti Slunce (cca 1,5 mil. K) je paradoxně vyšší než teplota fotosféry.

Vysoká teplota nitra podmiňuje udržení jaderné reakce. Ta vzniká při srážce dvou atomů vodíku a vzniku helia. Každou sekundu se přibližně 700 milionů tun vodíku přemění na 695 milionů tun helia a zbylých 5 milionů tun hmotnosti se přemění na energii. Energie, jež vznikla v jádru, potřebuje ke své cestě "vrstvou v zářivé rovnováze" k povrchu několik milionů let. Poté, co dosáhne povrchu, je vyzářena do meziplanetárního prostoru. Slunce má výrazné magnetické pole, do kterého je ponořená celá Sluneční soustava.

Poslední komentáře
21.10.2013 10:19:09: husti smiley${1}
 
Těším se na další návštěvu... ;-)