Oko do vesmíru

Vesmír je nekonečný a je v něm nekonečně mnoho zajímavých věcí...

Uran

Sedmá planeta Sluneční soustavy je další z plynných obrů s nízkou teplotou (-220°C=53K). Kromě vodíku a helia obsahuje atmosféra také metan, způsobující namodralé zabarvení. Ve středu Uranu je jádro z hornin a železa. Rotační osa Uranu je vzhledem k rovině oběhu stočená na bok (98°), patrně při střetu s jinou velkou planetou při vzniku Sluneční soustavy. Sama rotace je diferenciální s periodou 16-17 hodin. Rychlost větrů v atmosféře dosahuje až 600 km/h. Planeta má 11 málo patrných mladých prstenců, objevených při zákrytu jedné hvězdy Uranem.

Magnetická osa svírá úhel 59° a je zančně exentrická (prochází 8000 km od středu planety). Sama magnetosféra je výrazná, internzita pole je srovnatelná s intenzitou pole Země, ohon je zkroucen do tavru vývrtky díky vlastní rotaci planety. Radiační pásy u Uranu jsou podobné radiačním pásům u Saturnu.

V čase průchodu Voyagera 2 byl Uranův jižní pól natočen téměř přímo ke Slunci. Z toho plyne zvláštní skutečnost, a sice, že polární oblasti přijmou více energie od Slunce než jeho rovník. Uran je přesto žhavější u rovníku než u pólů. Mechanismus, který by toto vysvětlil zatím není znám. Teplota centra planety se odhaduje na 11 000 K, přičemž průměrná teplota mraků na povrchu je -193°C (80K).

Posledni komentare
11.12.2007 13:13:55: smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}
30.10.2007 11:31:47: a href="http://www.megarapid.eu/?partner=12809">
30.10.2007 11:31:40: src="http://www.megarapid.eu/client/megarapid-userbar-anim.gif" alt="megarapid.eu - stahování z rapi...
30.10.2007 11:30:08: a href="http://www.megarapid.eu/?partner=12809">
Základní data o Uranu

Hmotnost

8,7×1025 kg

Průměr

51 300 km

Hustota

1270 kg×m-3

Povrchová teplota 

– 220 °C

Doba otočení kolem osy

17 h 14 min

Sklon rotační osy 

98°

Doba oběhu kolem Slunce

84 let

Průměrná vzdálenost od Slunce

2,86×109 km

Počet měsíců

21

1690 - První zaznamenání Uranu; je považován za hvězdu

1781 - Uran objeven jako planeta Williamem Herschelem

1787 - Nalezeny dva z Uranových měsíců

1948 - Nalezen poslední z pěti velkých měsíců

1977 - Objev Uranových prstenců

1986 - Průlet sondy Voyager 2, objev deseti drobných měsíců

1998 - P.D.Nicholson objevil měsíce Kaliban a Sycorax 

Uran má 5 větších a 16 drobných měsíců (do 150 km). Deset menších měsíců bylo objeveno sondou Voyager 2 v roce 1986, měsíce Kaliban a Sycorax až v roce 1998, další měsíce v roce 1999. Díky náklonu rotační osy planety se zdá, že měsíce obíhají okolo pólů. Ve skutečnosti obíhají v rovině rovníku planety. Jeden z větších měsíců, Miranda, vypadá jako by byl složen ze tří nebo čtyř obrovských kusů. Je možné, že v dobách dávno minulých byl měsíc rozlomen impaktem jiného tělesa a později se opět spojil v jediné těleso. Rýhy a kaňony na povrchu dosahují hloubky až 20 km, charakteristické jsou terasovité a střídaní geologicky mladších a starších oblastí. Měsíc Titania byl geologicky aktivní (rozsáhlé kaňony), Ariel je nejjasnější z Uranových měsíců a má pravděpodobně nejmladší povrch. Umbriel a Oberon jsou naopak tmavé a v minulosti byly málo geologicky aktivní.

Měsíce Uranu (21)

Jméno

Průměr

Vzdálenost

Cordelia (1986)1

26 km

49 800 km

Ophelia (1986)1

30 km

53 800 km

Bianca (1986)

42 km

59 200 km

Juliet (1986)

62 km

61 800 km

Desdemona (1986)

54 km

62 700 km

Rosalind (1986)

84 km

64 400 km

Portia (1986)

108 km

66 100 km

Cressida (1986)

54 km

69 900 km

Belinda (1986)

66 km

75 300 km

1986 U10 (1999)

40 km

75 300 km

Puck (1985)

154 km

86 000 km

Miranda (1948)

472 km

129 900 km

Ariel (1851)

1 158 km

190 900 km

Umbriel (1851)

1 172 km

265 969 km

Titania (1787)

1 580 km

436 300 km

Oberon (1787)

1 524 km

600 000 km

Kalibán (1997)2

60 km

7×106 km

Sycorax (1997)2

160 km

12×106 km

Prospero (1999)3

30 km

(10÷25)×106 km

Setebos (1999)3

30 km

(10÷25)×106 km

Stephano (1999)3

20 km

(10÷25)×106 km

1 - pastýřské měsíce objevené v roce 1986 Voyagerem 2. Vztah s prstenci byl prokázán v roce 2000 E. Karschkovem. 
2 - měsíce objevil jako objekty 20 a 22 magnitudy P.D. Nicholson Haleovým dalekohledem na Mont Palomaru
.
3 - měsíce objevené systémem adaptivní optiky ze Země v roce 1999.
Jeden z nově objevených prstenců kolem planety Uran je modrý. Nezvyklou barvu mu dává složení z podobně nepatrných částeček, jako je tomu u nadzemské oblohy. Prstenec Uranu se navíc nápadně podobá vnějšímu prstenci kolem planety Saturn.

"Modré jsou proto, že jde o malinké částečky," vysvětlil expert z Kalifornské univerzity v Berkeley Imke de Pater. "Ze stejného důvodu je modré nebe. Jsou to malé částečky, jež rozptylují světlo domodra," dodal.

     Většina prstenců kolem planet je zbarvena dočervena, což je dáno velikostí částic, z nichž jsou složeny. A to je také důvod, proč vnější prstenec Uranu dlouho unikal pozornosti astronomů. Mylně totiž prstence hledali v infračervené oblasti spektra.

      Podobně jako Saturnův prstenec, jenž se podle nedávných poznatků vytvořil z měsíce Enceladus, skrývá i modrá obruč Uranu malý měsíc zvaný Mab. Ten je ale příliš malý a chladný, než aby chrlil gejzíry ledu, které za měsícem Saturnu na orbitě pravděpodobně vytváří modrý závoj. "Myslím, že není možné, aby modrý prstenec vytvářela činnost gejzírů," řekl profesor de Pater.

      Vědci se domnívají, že při dopadu meteoritů se z měsíce Mab uvolňují drobné úlomky. Ty větší zůstávají na oběžné dráze kolem měsíce nebo jsou odneseny pryč. Ty menší však poletují kolem a následně vytváří prstenec.

     Modrý prstenec kolem Uranu byl objeven až při srovnání údajů z Keckova teleskopu na Havajských ostrovech a fotografií pořízených Hubbleovým vesmírným dalekohledem.

      Vědci nyní pátrají po prstencích kolem dalších planet; dokonce i kolem Marsu.

(7.4.2006)

 
Těším se na další návštěvu... ;-)