Oko do vesmíru

Vesmír je nekonečný a je v něm nekonečně mnoho zajímavých věcí...

Země a Měsíc

Země je ve Vesmíru výjimečným místem. Doposud je to jediné místo, o kterém víme, že na něm existuje život. Země je třetí planetou v pořadí od Slunce, od kterého je vzdálená 149 milionů km. Zemi trvá 365,256 dnů, než oběhne svoji dráhu kolem Slunce. Průměr Země je 12 756 km, což je pouze o několik km více, než je průměr Venuše. Od ostatních planet se liší hlavně tím, že je na ní voda v kapalném stavu, jenž zakrývá 2/3 povrchu planety. Země sestává z těchto vrstev: jádro, plášť, kůra, troposféra, stratosféra, mezosféra, termosféra. Plášť a kůra jsou odděleny tzv. Mohorovičovým rozhraním. Kůra se posouvá a "plave" na polotekutém plášti. Teplota v centru Země je 5 100°C, tlak 0,4 TPa. Magnetické pole Země má přibližně dipólový charakter, je deformováno Slunečním větrem do charakteristického tvaru.

Naše atmosféra se skládá ze 78% dusíku, 21% kyslíku a 1% ostatních plynů. Atmosféra Země je v celé Sluneční soustavě jedinečná, protože se v ní nalézá kyslík a 5km silná ozonosféra, která brání pronikání smtrícímu záření z Vesmíru (ultrafialové paprsky aj.) Atmosféra Země nás také chrání před meteory, které díky ní většinou shoří vysoko nad povrchem.

Rotační osa Země je skloněna o 23° vzhledem ke kolmici k oběžné dráze Země. Rotační osa vykazuje řadu pohybů. Z nich nejvýznamnější jsou:      1. Pohyb zemské osy spolu se Zemí v prostoru. Tento pophyb je způsoben poruchami dalších těles, většinou Slunce a Měsíce. Nejvýznamnější jsou dva pohyby: PRECESE - (26 000 let, Platónský rok), která představuje pohyb po plášti kužele s vrcholným úhlem 23°. Precesi znal již Hipparcos ve 2. století př.n.l.  NUTACE - (18,6 roku) drobné zvlnění precesního pohybu s celou řadou period. Nejvýraznější je dlouhá 18,6 roku a experimentálně byla objevena Bradleym v 18. století.      2. Pohyb zemské osy vůči povrchu Země. Tento pohyb je způsoben přesuny hmot uvnitř a na povrchu Země. V průsečíku zemské osy s povrchem tento pohyb zahrnuje oblast o velikosti cca 30 m. Nejvýznamnější jsou dvě periody: CHANDLEROVA PERIODA - (435 dní) je způsobena vlivem netuhosti zemského tělesa, zejména vlivem oceánů. VLIV TEKUTÉHO JÁDRA - (cca 1 den).

Posledni komentare
07.01.2008 20:23:44: Dovolil jsem si přidat na svůj web odkaz na tyto skvělé stránky o vesmíru... příjdou mi opravdu věcn...
26.04.2007 18:59:10: smiley${1}
20.04.2007 13:38:16: hyghyhvjsmiley${1}
09.03.2007 10:38:27: smileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmiley[03][05][03][09][09]...
Základní data o Zemi

Hmotnost

5,9×1024 kg

Průměr

12 700 km

Hustota

5 520 kg m−3

Magnetický dipólový moment

8×1015 T·m3

Průměrná povrchová teplota

13°C

Doba otočení kolem osy

1 den

Doba oběhu kolem Slunce

365,26 dne

Průměrná vzdálenost od Slunce 

149×106 km

Počet měsíců

1

Oběžná rychlost kolem Slunce

30 km/s

Parametry plazmatu: 

Sluneční vítr:

n ~ 10 cm−3; v ~ 450 km/s; T ~ 50 eV; B ~ 200×10−6 G

Plazmosféra: 

T ~ 50 eV, korotuje se Zemí

Plazmový ohon:  

n ~ 0,5 cm−3; T ~ 1÷10 keV; α~ 60÷70°

Hraniční vrstva: 

n ~ 1 cm−3; odděluje mg. pole Země od okolí

Jedinou přirozenou družicí Země je Měsíc. Měsíc obáhá kolem Země a rotuje tzv. vázanou rotací (doba oběhu a rotace je shodná). Vědci se dodnes dohadují o vzniku Měsíce, ale nejpravděpodobnější teorie je, že nějaké těleso se srazilo se Zemí a kolem planety začaly létat kamenné úlomky, které se shlukovaly a postupně zahřívaly. Po vychladnutí vzniklo nové těleso, náš Měsíc. Povrch Měsíce je pokryt regolitem (drobná drť s vysokým obsahem skla). Malé pevné jádro obklopené plastickou vrstvou (v hloubce 1 000 km pod povrchem). Protože nemá žádnou atmosféru, která by bránila dopadu meziplanetární hmoty, je jeho povrch výrazně posetý krátery. Velké množství kráterů má rozměry od milimetrů po stovky kilometrů. Větší z nich jsou zality tmavou lávou. Tmavší oblasti nazýváme moře, přestože v nich nikdy žádná voda nebyla. Jistě jste si již všimli, že Měsíc je každý den na obloze jinak veliký nebo dokonce není vidět vůbec. Měsíc má vždy osvětlenou jen jednu polovinu, nakloněnou ke Slunci, a z našeho pozorovacího místa může být vidět jen část osvětlené polokoule. Pokud je na obloze Měsíc ve tvaru písmena D znamená, že dorůstá (1. čtvrt). Osvětlená část, kterou vidíme se každou noc zvětšuje, až nastane úplněk. V této fázi vidíme celou osvětlenou polokouli. Zhruba po týdnu po úplňku je Měsíc ve fázi poslední čtvrti a je ve znaku písmene C - couvá. Doba od novu do novu je přibližně 28 dní. Měsíc má také vliv na oceán, svou gravitací způsobuje příliv a odliv. Na některých místech jsou extrémní slapové rozdíly (rozdíl hladiny moře (oceánu) při přílivu a odlivu). Takovýmto místem je například ostrov na Fidži.
Posledni komentare
11.09.2010 17:32:09: Děkuji smiley${1}
Základní data o Měsíci

Hmotnost

1/81 MZemě

Průměr

3 476 km

Hustota

3 340 kg×m3

Povrchová teplota

100 - 400 K

Doba otočení kolem osy

27,3 dní (vázaná rotace)

Doba oběhu kolem Země

27,3 dní

Průměrná vzdálenost od Země 

384 000 km

Magnituda v úplňku

- 12,7

Albedo

0,07

1959 - První fotografie odvrácené strany (Luna 3)

1959 - První tvrdé přistání (Luna 2)

1966 - První měkké přistání (Luna 9)

1969 - Přistání člověka na povrchu (Neil Armstrong, Apollo 11)

1998 - Nalezení vody na Měsíci (Lunar Prospektor)

Porovnáváním seizmických vln, které vyvolaly různá zemětřesení na stejných místech Země, avšak v různých časových období se americkým vědcům prý podařilo potvrdit, že se zemské jádro točí rychleji, než vnější vrstvy planety.

Analýza seizmických vln téměř identických zemětřesení ukázala, že vnitřní jádro se otáčí rychleji než zbytek planety zhruba o 0,009 vteřiny za rok.

     Země má pevné vnitřní jádro složené ze železa a niklu, které má v průměru zhruba 2400 kilometrů. Vnější část jádra v průměru měří asi 7000 kilometrů a je polotekutá. Vnitřní jádro je pro Zemi velmi důležité. Je jednou z částí, která "pohání" magnetické pole planety.

     Paul Richards z Columbijské univerzity a Xiaodong Song z Illinoiské univerzity o tom, že se jádro točí rychleji než zbytek planety hovořili již před deseti lety. Jejich tehdejší tvrzení však provázely skeptické reakce kolegů. Nová zjištění prý však přinášejí přesvědčivější důkazy.

      Experti studovali vlny vyvolané malými zemětřeseními v takřka identické oblasti jižního Atlantického oceánu, které pak prošly zemským jádrem do seizmografické laboratoře na Aljašce. Porovnáváním se záznamy z minulých let zjistili, že vlny z novějších otřesů na Aljašku dorazily o chvilku dříve, než tomu bylo u vln ze starších otřesů. Jediným způsobem, kterým to lze podle nich vysvětlit, je právě to, že vnitřní jádro se točí trochu rychleji.

(28.8.2005)

Vědci pod Antarktidou objevili útvar, který je zřejmě kráterem širokým přibližně 480 kilometrů. Mohlo by podle nich jít o stopy po nárazu meteoritu, který před 250 miliony let způsobil masivní vymírání na Zemi.

Útvar se nachází ve východní části Antarktidy pod oblastí označovanou jako Wilkesova země. Objevit se jej podařilo pomocí satelitů amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA), které měří jemné odlišnosti v gravitaci Země.

     "Tento zásah ve Wilkesově zemi je mnohem větší než ten, který zabil dinosaury," uvedl profesor Ohijské státní univerzity Ralph von Frese.

      Pokud byl kráter vytvořen v době, kterou von Frese a jeho kolegové zmiňují, mohlo by se ukázat, že jde o příčinu největšího masového vymírání na Zemi. Při něm podle BBC vymizelo 95 procent druhů v oceánech a 70 procent pozemských druhů.

     Někteří vědci už dlouho věří tomu, že toto vymírání, které proběhlo zhruba před 250 miliony let, mohl být způsobeno náhlou změnou klimatu, kterou vyvolal náraz velkého vesmírného tělesa. Podobným způsobem řada expertů vysvětluje vymření dinosaurů před 65 miliony let.

(5.6.2006)

Posledni komentare
26.01.2011 08:48:45: mate to trapny smiley${1}
26.01.2011 08:30:15: mate to trapny smiley${1}smiley${1}
Z analýzy amerických vědců, kterou citovala BBC výplívá, že za masivním vymíráním ke kterému došlo na Zemi před 450 milióny let, možná stojí mohutné kosmické vzplanutí gama paprsků (kosmický záblesk).

Podle expertů v důsledku vzplanutí v době kdy se na planetě život omezoval hlavně na mořské hlubiny, vymřelo na 60 procent mořských bezobratlých. Vědci se domnívají, že desetisekundové vzplanutí poblíž Země ztenčilo ozonovou vrstvu planety až o polovinu. Když byla vrstva chránící Zemi poškozena, radiace a ultrafialové záření vyhubilo řadu živočichů na Zemi i poblíž povrchu oceánů a jezer.
     Podobná vzplanutí gama paprsků jsou poměrně řídká, vědci avšak odhadují, že někdy během příští miliardy let by mohlo podlíž Země k nějakému dojít. Pokud by k němu došlo v okruhu šesti tisích světelných let (zhruba 9,5 biliónu kilometrů) mělo by to podle astronoma Adriana Melotta z Kasaské univerzity na život na Zemi devastující vliv.

(24.4.2005)

Slunce a Země se od sebe pomalu vzdalují. Podle astronomů se od sebe obě vesmírná tělesa každých 100 let vzdálí o deset metrů.

Podle německého astronoma Clause Lämmerzahla k tomuto závěru dospělo ve svých nejnovějších výpočtech hned několik vědeckých skupin, které systematicky vyhodnotily údaje zaznamenané v průběhu uplynulých 120 let při pozorování nebeských těles. Příčinu vzájemného vzdalování Země a Slunce není možné na základě dosud obvyklých metod a znalostí gravitační fyziky zjistit.

      Experti ze střediska pro užitou kosmickou technologii a mikrogravitaci při Brémské univerzitě ale zároveň uklidňovali: přibývající vzdálenost Země od Slunce nemá žádný vliv na podnebí. Na to je změna vzhledem ke kosmickým měřítkům příliš malá.

     Nejasná je podle Lämmerzahla v našem slunečním systému také příčina takzvané Pioneer anomálie. Jde o jev, který byl zaznamenán díky dvěma sondám Pioneer, které byly do vesmíru vypuštěny už počátkem 70. let a které nedávno dospěly na okraj Sluneční soustavy. Tam je totiž překvapivě zbrzdila dosud záhadná síla.

(21.3.2006)

 
Těším se na další návštěvu... ;-)